Název

2012-11-13 Projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC si v poslední době oblíbil ZŠ Křídlovická Brno

Popis

Místo: ZŠ Křídlovická Brno

Prostředí Základní školy v Křídlovické ulici je příjemné. Jsou v něm dobří žáci i jejich učitelé. Projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně, o tom ví své. V úterý 13. listopadu tam totiž již počtvrté rozbili své "tábořiště" Michael, Martin a Simča. Vítala je poslední skupina natěšených žáků Základní školy Křidlovická v Brně.

Toto trio je již po škole dostatečně známé, přesto se Michael, Martin a Simča nejprve představili a ztratili pár slov o sobě. Hlavně pak o tom, co je vlastně všechny tři spojuje. Je to práce s postiženými dětmi, dětmi z dětských domovů, diagnostických ústavů a dalších center. Zatímco Michael pracuje s těmito dětmi, potažmo dospělými na "ulici," Martin spolu se Simčou se starají zejména o tělesnou stránku těchto lidí, jako trenéři ve sportovním klubu Kociánka v Brně. Na Martinovi se Simčou je sice na první pohled patrné, že jejich tělesná stránka není stejná jako u zdravých lidí. To ale neznamená, že by nemohli žít plnohodnotný a "normální" život jako každý. A přesně na tohle téma se stočilo dnešní povídání na Základní škole Křídlovická. Simča s Martinem nejprve otevřeně pohovořili o tom, jak se jejich postižení projevuje. Simča na praktickém příkladu uvedla, proč nemá v oblibě Silvestrovské juchání. Petardy, které totiž vylétávají do vzduchu na oslavu příchodu Nového roku, způsobují u Simči to, že se leká. Je to jen jeden z mála příkladů, jenž postiženého člověka z dětskou mozkovou obrnou, nemocí, kterou Simča trpí obtěžují.

Proto je velmi důležité vědět, jak k tak postiženému člověku přistoupit, když mu chce zdravý člověk pomoci. Díky dnešnímu dni už žáci také vědí, jak složit a rozložit vozík. Zdánlivě obtížná věc, je hotová za méně než pět sekund. Jen se musí vědět jak na to a musím říct, že žákům na Křídlovické, šlo vše jako po másle,

Už odmala nás rodiče učili, že posmívat se kamarádům nebo třeba postiženému člověku není radno. Ovšem ruku na srdce, každý z nás, někdy tuto "zásadu čestnosti" neporušil? A ne dozajista každý, se s tím dokáže vyrovnat. Hlavně když je to opakovaně a často třeba od nějaké skupiny rádoby "kamarádů." Nakonec to může skončit až tím, že si dotyčný otloukánek ublíží. Zásadní otázka dnešní povídání byla vyřčena jasně: Jsme připravení za to v případě špatného konce nést následky, jenž nás můžou poznamenat do konce života a jsme schopni tomu případně zabránit, pokud budeme něčeho takového svědky?

Závěr setkání se již nesl ve sportovním duchu. Hrála se hra s červenými respektive modrými míčky. Tedy boccia. Výsledek byl v tomto případě bezpředmětný. Ať vítěz nebo poražený, všichni dali hře maximum. Jako odměnu a památku na dnešní krasné setkání pak všichni dostali tabulku čokolády a navrch pamětní medaili.

Tento text říká jen střípky toho, co vše se dnes na Základní škole Křídlovická událo. Vše bylo tak úžasné, že na skutečné popsání pocitů, prožitků a zážitků nás všech, by těžko stačila kniha. Všechno ale zůstává uchováno v nás a to je nejdůležitější!

Díky vám všem. Michael Svoboda

Nastavení