Název

2012-11-08 ZŠ Křídlovická Brno a projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, do třetice všeho dobrého

Popis

Místo: ZŠ Křídlovická Brno

Základní škola v Křídlovické ulici, která sídlí v blízkosti brněnského hokejového chrámu, přivítala do třetice všeho dobrého projekt BRNO A JIŽNÍ MORAVA BEZ HRANIC, jehož pořadatelem je VUT v Brně. Mezi žáky prvního stupně zavítali Michael, Martin a Simča.

Zaplněné tělocvičně se nejprve trio představilo. A to nejen jmenovitě, ale také tím, jaké je jejich povolání. Michael prozradil, že jeho hlavní náplní práce je denní činnost s postiženými dětmi. dětmi z dětských domovů, diagnostických ústavů a dalších center. Samozřejmě, že v tomto ohledu došlo i na Martina a Simču, jakožto trenéry Sportovního klubu na Kociánce v Brně.

Následovala spoušť příběhů a historek pramenících přímo ze života postižených lidí. Ne všechny byly zábavné. Jsou totiž mezi námi také lidé, kteří se chovají k postiženým lidem nedůstojně a neuctivě, protože se lidem s handicapem smějí. I o tom, jsme si s žáky Základní školy v Křídlovické ulici povídali. To stejné se totiž mnohdy děje nejen na ulici a postiženými lidmi, nýbrž mezi žáky samotnými. Málokdy si přitom sami uvědomíme, jak moc tím tomu druhému ubližujeme.

Složit či rozložit invalidní vozík je hračka. Jen se musí vědět jak na to. Přesně tohle si měli žáci na Základní škole Křídlovická, možnost na vlastní kůži vyzkoušet. A nejen to. Když chceme postiženému člověku pomoci, musíme jej umět rovněž správně oslovit. Takto nemocný člověk by se totiž mohl leknout, nebo být kvůli špatným zkušenostem, k těmto lidem ostýchavý. Proto se děti na názorných ukázkách dozvěděli, jak nejlépe s takovýmito situacemi naložit.

Postižení lidé jsou samozřejmě i sportovci. Někteří však nemohou hrát kupříkladu fotbal, protože jim to jejich zdravotní stav neumožňuje. Proto hrají třeba hru, které se říká bocca. Je podobná hře petanque. Spousta postižených kamarádů je v ní úspěšná a dosahuje v ní velkých úspěchů třeba na Mistrovství světa. Děti si jí měly možnost sami vyzkoušet. Tentokrát ale nešlo až tak o výsledek, jako radost ze hry. To se podařilo. Každý zúčastněný získal kromě dobrého pocitu, ještě tabulku čokolády a medaili ze zlata.

Musím říct, že čím častěji na Základní školu Křídlovická jezdím, tím víc se tu cítím jako doma. Patříte do naší velké rodiny a je mi s vámi dobře!

Díky vám všem. Michael Svoboda

Nastavení